Dopis

Poštovní schránku otvírám a dívám se, zda přišel dopis,
ptačí zpět už nevnímám - chci jen poprosit.
Psaní pošli, úsměv mi den, čekám na to dlouho,
žalostné zpěvy tu zní a já tu pláču touhou.

Konečně přišlo psaní,
obálku rychle otvírám,
snad rozletím se za ním,
ale obsah stále nevnímám.

Tu oči mé do řádků se zapletly,
já nevěřím svým očím,
hlavu mi poplatly,
slyším volání,
ani se neotočím.

Zapomněl na mé krásné slova,
zapomněl na mne celičkou,
snad začínám dnes věřit v boha,
procházím temnou uličkou,
která mi hrůzu nahání..
zakončím větu slzičkou,
mě v životě už nic nebrání.

Naposled čtu jeho slova
smutná jsem a vzpomínám - to už se nesmí stát znova.