Uléhání za jezem
Uléhání za jezem
Moc i Ty: Kmenů lehání nahé lunou.
On: Uléhání nahé lůnem kytic. Óm.
_________________________________
E, nebe Tebe zebe!
Ze žížal boky za jezem
i meze, jazyk oblaží,
že zebe, zebe! Tebe, ne?
_________________________________
Dochvátal: Z jehel do pěn mi za řekou o keř, a zimně, podlehej, zlatá! V chod!
________________________________
I co, nazí jaro orají za noci!
(I co nazí? Jaro orají za noci.)
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nu, abych pravdu řekla, taky se mi líbilo luštit dvojité či čtveřité palindromy...a ten navrch je ještě o kus lepší...
28.11.2010 20:36:00 | Mirka Hedbávná
Ne, né, mě Nebe nezebe, vnímám ho jako Boží Chrám,
jak ůchvatný masný krám.Jitrnice, uheráček, na tácu španělský ptáček.:-)Trest Boží mě za obžerství jistě nemine, do pekla však nechci, raděj dietu jéminé!:-)
28.11.2010 13:52:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Hanko, Markéto,
i Vám díky za radosti
zpětně sdílené,
těch nebývá nikdy dosti,
hladí chvíle mé!
28.11.2010 13:16:00 | Špáďa
Apropó, Mirko, moc díky, máš úžasně inspirativní dotazy! Úplně mne prosytí touhou ku hraní (se slovy |;-)!
28.11.2010 12:53:00 | Špáďa
Dochvátal: Z jehel do pěn mi za řekou o keř, a zimně, podlehej, zlatá! V chod!
28.11.2010 12:48:00 | Špáďa
kmen, luna a kytice lůna...
a dál...?...chvála proudu živoucích řek
28.11.2010 09:34:00 | Mirka Hedbávná
Mám to štěstí, že laská mne teplo domova,
Tebe snad taky hřeje...
Ale znám to, občas i v hnízdě tak zazebe...
(to teplo dvojjediné...)
Rychle však pookřejem...
A díky za zastavení!
28.11.2010 01:45:00 | Špáďa
Zebe nás všechny! / mne. I jiné
když poupě v květ se nerozvine
když vlastní stín je vlastním stínem
když Luna v světle pohostinném
Tě navždy sváže. Vezme. Vplyne
do souvislosti dvojjediné...
28.11.2010 00:20:00 | šuměnka