Básníkova růže

Kolik již potkal jste růží básníku?
Snad neuschly vám ve váze...

Pro jedinou růži postavil jsem sad,
zapomněl s démony v krčmě karty hrát,
a když přišel mráz vše v němou sochu proměnit,
šel jsem nahý a bos po ledě jako niť
svou milou z věčných lovišť probudit.

Měla bledé tváře, jichž dotýkala se růž,
mráz mocně zostřil svůj škodolibý nůž
a měsíc za soumraku naše kroky sledoval,
když sypké duny s lehkostí jsem zdolával
jak horkokrevný tanečník, jenž protančil celý bál.

Před domem už vítaly nás petlice,
jásaly hvězdy ve svitu zornice,
křehká vločka, jíž v náručí jsem nes,
pro níž vydal se na pouť do nebes,
na záhoně růži mi zasadila.