Tvá slova

Každé tvé slovo – střep, co proniká,
hluboko do srdce, už nekrvácí,
usychá, se srdcem i můj duch se ztrácí,
a náhle, z tvé jsem nijaká.

Tvá slova prokletá mi hrob vykopala,
čekala jsem to, však ne tak brzy.
Chtěla jsem napravit, co mě mrzí,
chtěla jsem říci moc věcí, tvá slova mě nenechala.

A už si nic nikdy nepovíme,
ty sám si mluvil, sám si mlč,
Občas si snad vzpomeneš. Nač?
Na to, co je mi teď známé
- z tvých slov na náhrobní kámen.