Oáza strachu

Oázou strachu běžím
do pouště dlaní tvých,
mráz po těle mi běží
z pohledu očí ledových.

Ach, spásný pramene
příležitostného milování,
tvé dno je z kamene.
Oázo strachu, tvému vlání
srdce se vzpírá:ne, ne, ne.

Ale ano, po schodech
už kroky čísi slyším tlouct.
Hodiny nesmiřitelně měří čas.
Po noci ze rtů plyne den
a nemiluji vás
pane Uspěchaný,
kupte si auto místo tramvaje,
modranský džbánek malovaný,
z kterého nikdo už nepije
jen proto, že má žízeň.