Snění

Chvíli cítím radost a chvíli zase smutek,
kdybych nemusel být tady, tak bych hnedle utek.
Daleko, pryč od lidí, někam do neznáma,
tam kde čistý vzduch je a na lukách sláma.

Sám s dívkou svojí, krásnou jako růže květ,
byli bychom sami a patřil by nám celý svět.
Slunce by svítilo, ptáci v křoví zpívali
a my by se pod rozkvetlou třešní líbali.

Osud však nepřeje krásným, romantickým snům,
život se podřídí monotónním všedním dnům.
Pak přijde víkend, já myšlenkami k ráji spěji,
nad ubohostí své prostoty jen se pousměji.