Poselství zatracení

"Pros Boha, odsoudí tě,
nemá-li tě rád."

Pár ptáčků lapíš do své ženské sítě:
vždyť už nejsi dítě.
Nač tedy zemský soud má zasedat?
U oprátky, když na špičkách jsi stála,
bys sebe viděla líp než ti druzí,
déšť ze rtů smích ti smýval.
Tvá šála davům vstříc nezkrotně vlála,
tvé oči bloudili po neznámých kruzích
a srdce řadilo si vzpomínky,
jaký tvůj život býval:

Umně vykonstruované hodiny štěstí
a pár skromných přání
s poselstvím díkuvzdání.

Avšak nyní, nyní Světe...!
Prý mi tvé klima nesvědčí.
Zapřísahám Tě:
A budou-li mě věšet
na oprátku,
ať kat se nejdřív
o mé vině přesvědčí.