Pláč

Nenávidím se, bojím se,
pohltila mě bolest, nevím co dál.
Vše co mě dřív těšilo
mě teď děsí.

Jak to všechno zvrátit?
Nechci se zas radovat,
nechci ani plakat,
přesto se mi slzy derou do očí.

Bezmoc mě ovládla.
Teď jen tupě zírám,
jen tak do ničeho, do zdi.
I ty už se mi rozcházejí, černají.

Dlouhé nekončící dny a noci.
Kolik jich ještě bude?
Kolikrát se země otočí?
Proč nemám chuť žít?

Pro nesplněné ideály,
sliby, sny. Blbost.
Pro vlastní neschopnost
s tím něco udělat.