365

List času padl k zemi,
rok s rokem na den se sešel
a teskno, líto blázna je mi,
jež naději by na hřebík věšel….

Mrazem prošel jsem s bolestí ran
hlubokých v srdci mém, jak pláč černých vran
a smích bílých holubic,
tak důvěrně já znám…

Kdysi zaplála naděje, pod přívaly sněhu
luna prosvitla a já cestu zřel,
našel jsem soucit, lásku a něhu,
našel jsem vše, co kdy hledat jsem chtěl…

Pak v záři slunce, nad rybníky,
objal jsem tě a řekl díky,
za tvůj soucit, za polibky
… za to, že jsi.

K večeru teplo dřív a dřív mizí,
společně stojíme, proti nástrahám světa,
s láskou v srdcích, už nejsme si cizí
a spolu budeme už po všechna léta…

List času padl k zemi,
rok s rokem na den se sešel
a teskno, líto blázna je mi,
jež naději by na hřebík věšel...