Gilotina

Pláčeš u zdi
jak slepá jeptiška
přejedená hrozny

Slzy ženou se ti k dlani,
mezi vlhké prsty

Plná hořkého medu,
saješ bradavky marnosti
z bílé zdi

Ze žiletek máš bláto,
z vlasů klíčí ti zmar

Ta symfonie skončí
až oči zavřeš
a do díry nahlédneš dál

-V-V-V-V-V-V-V-V-V-V-

Pláču do sklenky absinthu
obrázky štěstí z minulosti,
přežrán grilovanými žebry srny

a slzy mi zelenají,
naplňují sklenku po okraj

Ta, plná žáru, svůdně září,
chci ji oblíznout a vrhnout do sebe
z čiré samoty

Na úsměvu zbyly jen rty
z černých vlasů je jen šeď

Ten večer v baru skončí
až s děvkou se probudím
a nebude žádné co teď?