Ty

Tvoje oči hluboké, jak tůňky vprostřed lesa,
ve kterých nejeden poutník našel zalíbení,
a při pohledu do nich srdce vždy zaplesá,
i když voda čistá v nich jen pro něj není.

Pod hřívou, jež je hustší nežli temný hvozd,
však neskrývá se jen tento krásný skvost.
Drobný nosík roztomilý ti dokonale půlí,
dvě tvářičky rozkošné jak zjara včelí úly.

Tělo tvé je tvaru hodin přesípacích,
proto vždy jsem z tebe na rozpacích,
proto každý tobě splní, co na srdci máš,
byť jen políbení sladké ty mu za to dáš.

Co více on si může přát za odměnu,
když tahle předčí i nejtvrdší měnu.
Přemýšlím, co má říci závěrečný rým,
a zda neproměnit těch řádků na dým.

Ale což, třeba si to jednou přečteš :-)