prosba k celému světu

Přijel jsem z práce a chtěl bych jít spát,
ale jak ležím, začínám se bát,
že až budu oči únavou zavírat,
pomalu budu pod dekou usínat,
budu na Tebe zas smutně vzpomínat,
a tvoje vystrašený oči mě ze spánku budou probírat.
Že Tě zase uslyším své jméno volat,
že budu marně doufat,
že nechtěla sis se mnou jenom hrát
a že nenechala si mě schválně v dešti stát.

v dešti vzpomínek a krůpějí smutku
když zhasínal ohýnek milostných skutků.

Bude se mi zas v hlavě brouzdat
ta myšlenka posedlá
jak zpět si Tě získat
a spát mě nenechá

Víš, možná to tak nevypadá,
možná se zdá, že tě přehlížím,
ale nic mě tak často nenapadá
než Ty, tvůj hlas, tvůj stín.

Nevíš, že nechci bez Tebe dál žít.
Nevíš, že nedokážu se bez Tebe obejít.
Nevíš, že od 27.září věřím v boha.
Nevíš, že mi seslal anděla.
Nevíš, že zbožňuju, když mi prokousneš rty.
Nevíš, že tím andělem jsi jenom Ty.

Pořád nosím ten náramek od Tebe,
a pořád vroucně prosím do nebe.
Jsem schopný upsat se Satanovi,
klidně se budu modlit v boha Rámu,
třeba se pokloním Alláhovi.
Jen když mi vrátí mou První dámu.

Je pravda, že když jsem se opil,
přátele jsem o jeho sundání prosil.
Tížil mě na ruce v ty těžké chvíle,
vždyť přestávám věřit zdárného cíle.

Tak dej mi znamení, na nebi měsíčku.
Tak dej mi znamení, sluneční paprsku.
Tak dej mi znamení, stmívání v rybníčku.
Tak dej mi znamení, plíživý rozbřesku.

Zazpívej ptáčku, co hledíš na nás z výše,
zazpívej písničku, co naději mi dá.
Zazpívej víno, co hledíš na nás z číše,
zazpívej ať se mi vrátí má milá.

Vím že má drahá mluví ze spánku
a proto tě prosím ranní červánku
alespoň jednu ze spaní poznámku
zachyť a dones mi ji ve vánku.
Ať aspoň jednou slyším ten hlas
než se nám nad hlavy pověsíš zas.

A noční tmu prosím na kolenou,
ať ti šeptá do sna, že jsi mou jedinou.
prosím tmu, světlo, čas, celý svět
ať ti doručí ode mě polibek.

Ať ještě jednou víš, co pro mě znamenáš
ať ještě jednou zříš, mé srdce v plamenech.
Ať ještě pochopíš, proč říkám otčenáš
ať ještě jednou sníš, na mých ramenech.