zpověď

slza po hřbetu ruky dolů klouže,
kapka po kapce na zem padá.
kde kdysi krásné květy byly,
vše v očích mých jen zvadá.

neslyším již žádný smích,
něžná slůvka,co sváději mě v hřích.
proč cítím se tak sám,
proč,řekni,když tu tolik lidí kolem sebe mám.

teď tu klečím,krásné květy v rukou svírám,
ptám se boha,proč, proč na tvůj hrob se dívám.
proč nesmím tě už držet v obětí,
dotýkat se rtů,šeptat něžná slůvka,
z kterých úsměv na rtech tvých vyletí.

teď tu klečím,květy k zemi skládám,
ptám se boha,proč,proč rty své na chladný kámen dávám.
chce se mi křičet,chce se mi řvát.
bože,co jsi to udelal,
proč musel jsi mi lásku brát.