Past

Tvůj pohled je zastřený,
jako pod smutečním závojem
Cítíš se tak znavený,
tím neustálým marným bojem

Jako černý dým,
temnota kolem tebe krouží
V náručí samoty, vím
tvé srdce po měsíčním svitu touží

Tvé sny jsou jako chycené v pasti
V podzemním sklepení, možná ještě dál
Rád by ses oddal té bolesti, té slasti,
tomu utrpení, co láskou kdosi zval

Až si strhneš ten závoj, co halí tvoje oči,
cestu ke svým snům uvidíš
V mém srdci spatříš odlesk hvězdné noci,
místo, kam celý život náležíš