Srdce dané herečce

Dnes dívka všech ctností,
zítra zase šelma zlosti,
jednou máš úsměv princezny -
pyšný, však jemný, líbezný,
jindy pak výraz upíří
se na tobě zavíří.
Na balkóně v bílých šatech,
provádíš mi v duši zmatek,
přistoupíš tak ke mně dolů,
v oblečení na malou Lolu.
Tvé rtíky se jen lehce mihnou,
pod dotekem jazyka zvlhnou.
Ty políbíš mne na tváří,
tvá očka se rozzáří,
poté však vidím stopy ďábla,
tvá touha ve vteřině zvadla,
jsi nyní krutá, necitelná,
jsi nyní nenapravitelná.
Tvůj výsměch však nezabrání,
ptám se na to počínání.
Zas vidím tě v nezměrné dálce,
ty přistupuješ ke mně hladce
a říkáš mi do ucha sladce:

"Nejsem nijak rozmařilá,
však mrzí mě, bych neprožila
vše, co mi život nabízí,
to mě ke všemu pobízí."