rosa

Rosa

Uprostřed přírody, pozdního léta
daleko, daleko za koncem města
po kraji kouzelném překvapen hledím
otázku v mysli mám, odpověď nevím.

Na louce stejně dnes, tak jako na moři,
travinou vlny běží, šuměním hovoří.
Co šeptá vítr květům teď, o lásce asi,
proč trávě šeptá též a čechrá jí vlasy..

Duhová kapka na listu rosy,
jak démant drahý třpytí se uprostřed květů.
Divím se proměně světa, i kráse květů,
proč svět celý jak rosa třpytí se, prostý.

Snad kapka rosy duhové zodpoví otézku,
kdy hrátkám konec je, kdy pozdě je na lásku.
Kde hranice láska má, snad v šedesáti?
Proč pozdě též přichází, i život rozvrátí.

V čem kouzlo její je, na lavičce spočinku,
či stále, do smrti máme ji ve vínku.
Proč někdy, když dva páry očí se spojí
jak blesk láska zasáhne duši dvojí.

Svět změní se náhle v nádheru bytí.
Vše nádherou třpytí se kolem,
jak kapka rosy té, v kontryhelu kvítí,
pro lásku svět stává se prostřeným stolem.

Přichází náhle, bez dveří, bez klepání,
ve věku každém, kdykoli, hlavu zamotá,
nikdy nikdo se zcela neubrání,
i v těžké nemoci ke konci života.


jalan