Rybářova

Je ticho.
Prší,
a v kaluži jsem spatřil
odraz jejích kalhotek.
Jsou bílé,
a když zem je deštěm
zmáčena,
rousnice vylézají z děr.
Je ticho.
Navléknu žížalu a nahodím.
Nic!
Myslím na její kalhotky
Jsou sněhové, jak vrcholky Beskyd.
Myslím na její ňadra.
Záběr.Zásek!
Parma - albín.
Myslím na BÍLÉ kalhotky.
Praskl vlasec.
Prší. Škoda, že jsem jí nedostal.
Byla jedinečná...