Sním o tajemné návštěvě

Jistě si vzpomenou, na mě i na tebe,
půjdeme krajinou, kde sníh tak nezebe,
letíme okolím, ke každým dveřím,
už mě nic nebolí, dál v tebe věřím...
Navštívíš tisíc míst, jen během vteřiny,
pohádky pojď mi číst do hvězdné peřiny.
Ježíšek mi tě dá, já tě dám jemu,
zazvoň a zasměj se, jen když je čemu...
Odplouváš oblohou, oči k ní zvedám,
ve světle měsíčním tvé stopy hledám...

Teto, pověz, jak se slaví v nebi? Jsou tam pořád vánoce? Vím, jsem jako malá, promiň mi!
Přála bych si, abys nakoukla k lidem, kteří tě znají a mají rádi. Jestli tě to nebolí, nech se pozvat na pár minut. Bude vás spousta v plamenech svíčky, v koledách a vůni mandarinek. Nesmím plakat, ani v duchu, najdu jen ty lepší vzpomínky. Prosím, podej mi ruku - mám strach, že pochopím, že už nepřijdeš. Ukážu ti tvůj oblíbený stromeček, vtisknu ti pozdravy šéfovi, Tygrově tetě a Labandiným rodičům a budu šťastná a klidná... Hoď klukům hrst vloček pro radost a oni ještě na chviličku uvěří, možná naposled... Řekni všem zraněným, ztraceným, zatoulaným, že jsi v bezpečí, ať je nesužuje ten temný strach...
Tajně podám sestrám dlaně a ujdeme pár kroků, pomalu a tiše, než mi zmizí zpátky do dětství. I ony na tebe určitě budou myslet!