Cesta ke sněženkám

Sněží do úsměvů
unavených matek této země
hřejících paprsky prstů dětské dlaně
a vločky tančí v peřinách
jak tající dlaně milenek po zátylcích mužů
po pramíncích spěchají do tepla.

Prosinec kol komínů zevluje
lačně čenichá vůni marokánek a perníku
příchutě města mísí s barvami ticha
jen srdce buší mezi zvony
a vánoční přání v nich tepou a prostupují
bezlistými průhledy k tabulkám skel
za nimiž malí rytíři s princeznami
a jejich velcí poddaní
čekají na pohádky z nesvěta tohoto
o pravdě a jejích krásách
a o pravdě a lži.

A zatím tento svět v podokenním shonu
oděl mráz do bělostných cích
a ten, kdo tě zkřehlou trápením
ze smutků zvedá
zahladí jizvy závějemi nové naděje
uzamkne minulé slzy
všepřítomným ledem
a tvým budoucím stopám vstříc
v pláních osudu
umete umrzlými dlaněmi
cestu k srdci
cestu ke sněženkám.