Bláznova naděje

Tak jako někdo vidí krásu koně
jiný vidí krásu lesa
já však vidím krásu dívky
co slzy v úsměv promění.

Vidím jejího srdce krásu
avšak prý je to ďábel
v lidském těle je však anděl
co přináší mou spásu.

Za ní bych ruku do ohně nedal
rovnou po hlavě bych doň skočil
ublížit bych jí nidky nenechal
to bych raději hned s každým skončil.

Já asi blázen jsem
když tohle všechno píši
já ulicí však kráčel sám
a nevěděl co cítím.

Však já s ní promluvil
a získal zpět svou naději
nevím jak bych to teď omluvil
skok s padákem provedl bych hravěji.

Já do ní asi jsem se zamiloval
a ztratil vnitřní klid
nechť Amor dělá co umí
nechci na ní mít špatný vliv.

Nevím co mi na to řekneš
já nejsem žádný Shakespear
a jestli mi ji za to pleskneš
budeš v právu, ať žije mír.

Já miluji tě čím dál víc
už nevím jak ti to mám říct
lásku svou ti nabízím
a na Nebi teď pro tebe uklízím.