Krása moře

Když slunce loučí se s krajinou,
ty myslíš jen na tu jedinou.
Seděla tenkrát opuštěná na pláži,
čekala až se luna rozzáří
a moře každou chvíli blížilo se k ní
jako Tvůj pohled nevinný.
Dotýkalo se jejich bosých nohou, chtělo ji svést,
na svých vlnách svobody navždy nést.

Tys tam jen tak stál,
tu stydlivou krásu sledoval.
Neviděla Tě, ale Tys byl rád,
nechtěl si ji tuhle chvíli brát.

Slunce zapadalo a tiše ještě hřálo,
k věčnému štěstí chybělo málo.
Svlékla šaty, po těle sklouzly,
jak nejmocnějšími kouzly.
Stála tam nahá jen tak pro Tebe
a mlčky dívala se na nebe.
A tys ji miloval celou,
jen v paprscích oblečenou.