Kdo to zná?

Když se stmívá jsem vždy sám,
když se rozednívá jsem vždy sám.
To teďka změnit se chystám.
 
Každý večer, každou noc,
každé ráno, každý den,
chci být s tebou jen.
Vždyť tebe jenom rád mám,
ty jsi můj den i noc má.
 
Co dělat sám mám?
vždyť můj život smysl nemá!
Prosinec je měsíc dlouhých nocí,
a v té jedné noci jsme tě poznal.
 
Tancovala jsi sama,
a já sám.
Poté jsi se představila,
Veronika tak ses nazvala.
To jméno hlavou znělo my,
celou noc a další dny.
Zamiloval jsme si tě citem,
který se dá snadno rozeznat.
 
Bylo to jak ve snu,
v krásném dlouhém snu.
Ty jsi má Julie
a já tvůj Romeo.
Shakespeare by byl rád,
vždyť jeho sen se splnit má.
V příběhu jsou dva milenci,
kteří se nám podobali.
 
Oni velkou láskou zemřeli,
jak moc se rádi měli.
Můj život se stal životem,
když jsi mě poprvé políbila.
 
Ty jsi má láska, život
všechno co dnes mám.
Proto znovu říkám,
že jen tebe rád mám.