Neplánovaná láska

Já zklamán jsem byl
a životem unaven
však já pak chybil
a byl dost unáhlen.

Já naštvat ji chtěl
a věděl jsem i jak
však štěstí jsem měl
a to jsem byl vrak.

Já hledal si jinou
a našel ji hned,
ne její vinou
byla jak med.

Já však začal cítit víc
láskou opět okouzlen
doufal že bude i víc
jako kouzlem omámen.

Však nebyla to touha
ba ani chtíč
nechci se však rouhat
ale ona má klíč.

Klíč k mému srdci já jsem jí dal
a odcházím stranou, kde vítr vál
teď už jen čekat, co osud dá
a dělat vše co mohu abych se nebál.

Já pozvu ji ven
a dám jí i čas
není to sen
a říkám to včas.

Nezbývá než doufat
a na pilu netlačit
nechci si zoufat
a na svět se nemračit.