Nelaskavá lásko

Ty jiný cite, jež zjevně jsi bez citu,
ty krásný sne, jenž nás na věky trýzní tu.
Ty temná paní v zlatém hávu,
jež ze všech největší máš slávu.

Ty, která nejsi bez nesnází,
je smutný ten, kdo tě nenachází.
Je mrtvý, kdo se o tě spálil,
a trpí, koho tvůj lesk šálil.

Je v koncích, kdo tě v bolu ztratil,
a souzen, by už na vždy platil.
Je ve strachu a trpí splíny,
kdo zažil také tvoje stíny.

Ač básníci tě opěvují,
já před tebou se skrývám v sluji.
A mrzí mě, že jsem tě znala,
no, ještě, že už nejsem malá.

Už nesvedeš mě na své sliby,
nechť na vždy platím za své chyby.
Už nikdy víc tě nechci cítit,
už v pastech tvých se nedám chytit.

Ať si je mé srdce svíráno stesky,
s tebou mě vedlo se ještě míň hezky.
Ať si mě svírají touhy a pochyby,
já už víc nevěřím na lidské přísliby.

Přeji, ať ostatním lidem se vydaříš,
svým srdcem projít ti já víc však nedám již.