beznaděj

Jak už to tak v životě mém bývá,
jsem tím kdo v sobě druhým bolest ukrývá.

Tolika láskyplnými chvílemi chtěl jsem
zavalit to tvé srdce jen...

Avšak pouhá vzpomínka na tvé slzy zbyla,
jež lásku tvoji důkladně pohřbila.

Jsem ztracen v myšlenkách na návrat časů,
kdy prsty mé hrábly by zas do tvých vlasů.

Nic se nekoná, žádna náprava pro nás
když pro mne nenajdeš si ani chvilku čas.

Pouze slzy a smutek mi zbyl,
to když bolestí jsem tě otrávil.

Ani omluva žádná nepadne na zem úrodnou,
zápolím se svou duší proradnou.

Ticho a tma,
věčná samota.