Slzy

Ani nevím jak se stalo
že mne k vodě pustila.
Stačilo tak strašně málo
aby vztah náš zabila.

Za ta léta, co jsme spolu
dohromady soužili,
nešel náš vztah nikdy dolů
přesně, jak jsme toužili.

A teď náhle, z nenadání
své věci si sbalila,
odešla na požádání
nějakého debila.

V čem je lepší? Proč má přednost?
Co má on a nemám já?
Čím si dobyl její pevnost?
Toť otázka záludná.

Stojím v koutě bez mrknutí,
zírám slepě z okna ven.
Do ničeho nemám chuti
z života jsem otráven.

Každým slepým okamžikem
chci jí míti zase zpět.
Strádám u ní nad dotykem,
jemným jako jarní květ.

Odešla bez odpovědí
s mužem, o němž nevím nic.
Oba dozajista vědí
Že mám touhu vědět víc.

Kapka slzy za kapičkou,
ukapují na polštář.
Byla vždycky romantičkou,
měla tak moc sličnou tvář.

Život pro mne ztratil smysl,
chybí mi to objetí...
Pouze na ni chce má mysl
celou dobu mysleti.

Tak tu čekám, slzy kanu,
ona už se nevrátí.
Brečet snad už nepřestanu.
Vzpoměl jsem si na máti.



Zavolám ji, podrží mě,
v tom je ona jediná.
Mohu s ní mluvit upřímně,
je to moje rodina.

Vytáčím a náhle cítím
pocit zvláštní úzkosti.
Stejný pocit jak když řítím
se ve velké rychlosti.

Náhle slyším pláč a vzlyky
ze sluchátka zkresleně
"Co je to tam za povyky"
ptám se mámy zděšeně.

"Táta dostal bolest v břiše,"
sdělila ve zděšení
polkla a pak řekla tiše:
"už nebylo vzkříšení..."

Nevěřil jsem vlastním očím.
Otec mrtev, dívka pryč,
přemýšlím, že asi skočím...
Nezbylo mi vůbec nic.

Opět padla další kapka,
pustil jsem plyn od trouby.
Moje bývalá je šlapka,
Můj život je na houby!

Dýchám plyn a tiše brečím,
můj život už nemá cenu.
Smrti otce za to vděčím,
ztratil jsem i svoji ženu!

Plyn však nijak nezabírá,
ne a ne se udusit
Už mi zbývá pouze víra
něco jiného zkusit.

Ostrým nožem velké síly,
co se s ním dá porcovat,
mířím si na svoje žíly
a chci včechno zkoncovat.

Do pěti si napočíám...
Když jsem došel na pátou,
marný život můj byl ty tam,
já odešel za tátou...

Václav Kudělka