Někdy je těžko vidět!
A stopa nádraží se vkolejila do zmateční zóny
Vlaky si přijíždí a odjíždí srdečně na peróny
A to mé bije s posledním kovovou silou
v letu i halení se směsí kouřobílou
Čekáním hoří živě…
Někdy je třeba bolest skrýt!
A z mého srdce vyjíždí vlak poslední a mizí
Jen oheň dodává mu sílu, tlukoucí a ryzí
Směněná hodnota schovaných kolejí
Čekání na vlak. Čekání na paměť. A naději
Co v páře vypouští můj cit…
Snad je za Tvým dnešním krasosmutněním toliko projev melancholie duše. Za umělecký dojem ST, ale dal bych klidně už teď šestku, kdyby tu byla. S hudbou si to vychutnám až po Novém roce.
29.12.2010 22:29:00 | Špáďa
co říci
jsi svící sama sobě
ale vlaky jezdí
věř mi
ve sváteční
i ve všední dny...
však víš..
ST
29.12.2010 21:50:00 | Mbonita
Toto dílo je prostě ...dokonalé...jen se obávám co způsobilo tu jeho vybroušenost...
29.12.2010 11:22:00 | la loba
Nečiní mě žádnou těžkost napsat toto konstatování: "Tohle tvé dílo u mě opravdová poezie".
29.12.2010 10:30:00 | René Vulkán