Kletba pro zrádce…

Ten, kdo mému srdci zasadil tak hlubokou ránu, jak dýka ostrá, vyrval jeho kus a krváceti ho nechal bez pomoci.
Ten nechť slyší moji kletbu nad jeho jménem vyřčenou.

Ať nikdy nenajde chvíli klidu a štěstí vyhýbati se mu bude.

Ať jej navždy pronásleduji v jeho snech, ať cítí každičký záchvěv mé bolesti, jež mi způsobil.

Ať bodne jej u srdce vždy, když slza zaleskne se v očích mých a chvějící se dopadne z mých řas na duši vyprahlou.

Ať trpí pocitem viny, za všechny ženy a dívky, jímž též uštědřil zrádnou ránu do srdce a jizvy nikdy nehojící se, takto způsobil.

Ať jejich tváře vyvstávají mu před očima v probdělých nocích, kdy spánek zdráhá se usednout na jeho víčka.

Takto zní ortel můj, kletba má, jenž vyřkla jsem pod noční oblohou nad svící zažhnutou, nad zrádcem, jehož jméno v plameni shoří.
A tak se staň!!!