Zrcadlím se

Oni jsou jeden v druhém
jak odlesk na hladině.
Utopili se v sobě navzájem,
když se dotkli pohledem.
V té chvíli slavík ztich
a kroky nedotkly se země.
Jak ptačí peří jemně
poduškou jsou jim těla.
On ji měl, ona ho měla.
Zahleděli se do dáli,
jejich děti kolébali.
Neodcházej, nebo se aspoň vrať,
ať nejsme sami, nebo ať
a slovo uvízlo jí v krku.
Inkoust zamočí v brku.
A touží po návratu, čeká,
čas uplývá jak řeka.
Hledá ho jako poprvé,
ruce sedřené do krve.
Lehounce, těžce, jak kdo zvládá
a k pobřeží jí nese kláda.