Bez Tebe usychám!

Bez Tebe usychám
jako nezalitá květina.
Nasucho polykám,
když na Tě vzpomínám.
Jak je to možné,
kam všechno zmizelo?
Kde je TEĎ,
co DŘÍV bylo?
Kde je to kouzlo,
co mělo při nás stát?
Kde jsou chvíle společné?

Vždyť sladkost chvilek
umřela, ač mohla žít
a něžně se chvět!
Jak se mi můžeš smát?
Proč nechceš rozumět?
S jiným se miluji
a pláču pod polštář.
V každém muži hledám
a nenacházím Tvoji tvář.

Mezi lidmi hledám Tě.
KDE JSI ? Proklatě!
Máš oči, nos i ústa
jako každý jiný.
Avšak kdekoliv jsi,
tam kvetou kopretiny!