nevím ještě

.
na všechny mám klasiku
tu moji, té se nebojím
do mrazů zabijačky
vyhrává si dokola
ať tu sviňu bolí
a zvonky zvoní
sú nabrúšené
k vodě kotlů
která vaří
i smutky
z háků
visí
a
sú
jaksi
dohola
a otevřené
byly právě zaživa
všech chlupů zbavené
na tom chodníčku
po kterém
jsi rosou
kdysi
bosa

chodila

zase
mísíme
horkou krev
a vkládáme prsty
do otevřených srdcí
když už nám rozum
prý koření radí
namíchat
nanovo

zase
bude
zabi už
konečně
sviňu nebo
raději jačka

jinačí

.

čti
tentokrát
tečka

.