Vzkaz v láhvi

Po kapsách neměl už ani floka
Tak sedl si na kámen
A hleděl do potoka.

Snad čekal záchranu v té říčce nadějí
Proč nešel domů mládenec raději?
Sledoval po proudu i proti němu
Zda kapky nenesou nějakou změnu.

Voda ta mlčela, však na mostě výše
Mladičká dívčina o lásku píše.

Písmena maluje
Barvami zdobí,
Je říčka kouzelná?
Kdo řekne? Kdo ví?

Jen co poslední písmenko dozdobila
Lahvičku se vzkazem do řeky zahodila

Láhev jde po proudu k mládenci blíže
Z dívčina srdce opadá tíže

Mládenec co floka nemá
Dívá se na řeku ta však je němá.
Láhev se zatřpytí tam někde v dáli
Mládenec zpozorní, snad floky se valí.

Zbaven všech smyslů do říčky skočil
Uklouznul, topil se, proud si s ním točil.
Svírá tu lahvičku s dopisem sbaleným
Tělo se potápí s pohledem zkaleným.

Mladičká dívčina k říčce chodívá
Čeká svou naději, vždy dlouze se zadívá.