Miluji

Již v mládí četla jsem milostné knihy,
o lásce, která překoná vše.
Nikdy jsem nedoufala, snad kdyby,
že potká právě mě.

Nepřízeň osudu, krutý vrhla na mě splín,
však on útěchu mi poskytl vždy.
A pokud mým životem proběhne stín,
on pomůže mi, bez výsady.

A já zlo jen v srdci nesu, pořád a pořád,
jeho lásku nejsem hodna nést.
Jsem zlá, krutá, hrozný neřád,
normální život nelze vedle mne vést.

Seč miluji ho, víc než cokoliv na světě,
mé já bude vždy překážkou.
Neumím si představit život bez tebe,
snad obstojíme před touto zkouškou.

Když díváš se na mne a úsměv mi věnuješ,
nejraději bych na kolena padla.
A za každičký dar, který mi daruješ,
nejedna slzička ukápla.

Dlužím ti tolik, co neumíš si představit,
za to, co pro mne děláš.
Nikdy bych tě nedokázala opustit,
snad věříš, klamu se nepoddáš.

Lásku svou ukrývám do těchto řádek,
které se strachem bojím vyřknout.
Snad někdy ustane můj smutný nářek,
už nikdy tě nechci z ničeho nařknout.

Slova z mých úst jdou dřív než jim to dovolím,
mrzí mne vše co jsem kdy vyslovila.
Snad svou proměnu někdy dokončím,
marná snaha mne však proslavila.

Ty zasloužíš víc, než mohu ti dát,
tato slova jsou nic.
Každý den smutním, a mám se proč bát,
už nedokáži ti dát víc.

Ale když slunce, rozžehne nebe,
a s láskou políbí tě,
andělé na zem mi seslali Tebe,
a já mohu říci jen - miluji tě.