To co je za závojem přetvářky skryto

Dusím v sobě
svůj smutek
svou zášť

Občas se ptám
sama sebe:
Proč ukrýváš
svůj pláč?

Ukrytý
za rouškou noci

Objímám peřinu
v neklidném spánku
tiším vzlyky
polštářemz oblaků

Ráno se usmívám
za závoj přetvářky
své city dám

Čím víc mi ublížíš
tím víc se směji
Navenek klidná
však uvnitř umírám