Noc pokaždé, když na svůj balkon vstoupí
tak rozprostře se v třpytu celou oblohou
a hvězdami svých očí celý vesmír skropí
a paprsky blonďatých pramenů jí končí u nohou
byla už přítomna tolika vznikajícím zázrakům
byla už souputnicí básníkům od pradávného psaní
však nyní podléhá výšce a volnosti blankytných oblaků
i lásky promluvám, co slyší v šeptávání...
08.01.2011 12:37:00 | šuměnka