..rozpršená..
..rozpršená..
jsem se / což se mi často stává
že tělo rozstříkne se v nekonečno jiných
by slilo opět se, do silnějšího
zářivého průhledného těla
a než tak stane se, tak prostor zachytává
kapalná tělíska, ty malé laskominy;
netrápící se tíhou
mrholíc volně z oblaků
krášlící plátno mezi nebesy a zemí
v spojení čistším splynutí
v barvení duhového lomu
vzduchu, vody i světla v zázraku
a náhle On stál jediný tam mezi všemi
jak byla bych mu trochu po chuti
jak zatoužil by po mém axiomu
jak přitáhnout by chtěl mě z oblaků
zaklonil hlavu
a zadíval se v neurčitý cíl
když přistála jsem první, druhá, třetí…
a jako tisícerá kolem něho plavu
neb jazykem si mě už okusil
stékám až do zakletí
v úsměvu vrásek kolem úst
A i mí draci zpátky do kůže mi letí
Já opět hmotním se. A zářím. Toužím růst…
/ …však v cestách mých už mnohý zabloudil… /
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Chci nechat si tvé kapky
stéci do sklenky
a poté se z ní napít,
jako z milenky...
Chci uchopit ji něžně
za baňku, za stonek,
když nápoj barvy třešně
voní jak záhonek,
chci vychutnat tvé vůně,
co padaj z oblohy,
co vypil bych z tvé tůně,
co skrýváš pro Bohy — — —
Však natahuje ruku,
já polkl a jen hles,...
když sklenka se mi v cuku,
vznesla až do nebes.
17.01.2011 01:04:00 | Špáďa
Bloudění
kroky
inspirace
roky
láska
tajemství
ladění
i sněžení z nitra
byla,jsou,budou
i zítra..i po všechny dny
proč
protože jsi...
ST
11.01.2011 18:58:00 | Mbonita
Velice působivé, pro mně hloubkové a zamyšlenkové dílko, trošku jako by smutný závěr, však ne doslova... ale, něco mě smutní, snad měla bych mezi řádky nechodit. ST!**** za obsah, z kterého jsem si odnesla to své.
11.01.2011 06:35:00 | NikitaNikaT.