O lásce

Nevím co si nalhávám,
již jsem si zvykl být sám,
směji se všem lidským krásám,
ač váhal jsem již neváhám.
Naději, život a lásku,
nic z toho nechci víc mít,
bez Tebe nejsem nic,
bez Tebe nechci žít.

Můj život se zdál tak krátký,
však nyní se věčností stal,
vstoupil jsem na most vratký
když jsem se zamiloval.
Zamiloval jsem se do Tebe,
na lásku žel neznám lék,
aby to skončilo jsem chtěl
i v kostele bych si klek'.

Však bohužel nic nezabralo,
vím, že Ty šťastná jsi beze mě,
mé myšlení smrti se oddalo
a pak znovu vzplanulo temně.
Nechci Tě tížit svým bolem,
proto raději jen mlčím,
Tvé štěstí bránit je mým cílem,
budu beránkem v rouše vlčím.

I tyto sny jsou však liché,
neb řekni co je v silách mých,
jenom vybrečení tiché
a na tváři falešný smích.
Nemám naději, nemám sílu,
nemám již proč si klamat,
na šachovnici vidím smrt,
hlásí mi, že mám šach mat.

Zdá se, že to již nezvládám,
netuším čím jsem se to stal,
do hloubi deprese padám,
život můj se zamotal.
Bez Tebe nemohu být šťastný,
po tom však toužit již nebudu,
v duši si připadám tak prázdný,
tak vraž mi již v bok Kopí Osudu.