Láska

Podívám se na tvé tělo a vidím;
nejsi tu.
Tělo tvé si tyká s mým,
však my jsme si cizí,
Nevěřím, že tak lehko,
tak moc lehko
láska mohla uvadnout;
jako pampeliška...
Miloval jsem tě,
ale byla to láska?
Byla jsi dokonalá,
já byl tvůj, tvůj jediný,
a chtěl jsem tě mít, celou.
Zklamání!
Podvod! Lež!
Bolest, žal strach též;
proč mými hosty jsou jen?
Nevěřím tvému krásnému tělu,
obelhává mě.
Nevěřím tvým očím,
halí mě do falše.
Faleš, to je jako zrada,
a já tě miloval!
Já hlupák!
Copak je to lidské?
Máš mě ráda?
Miluješ mě?
Ne! Ty lhářko!
Zmiz z mého života,
nenávidím tě!
Život v stínu tvého těla,
to hloupě uctíval jsem.
V podvodu a lži však žil jsem.
Tělo tvé noc co noc objímal jsem,
však to mi nepatřilo.
Tvá ňadra opájela mě,
vídal jsem růžově, slepec.
A ty? Krutá, podvodná!
Zemři, lásko šálivá.
Zemři, tělo, kterés mi nikdy nepatřilo!
Zemři, podvodnice,
zemři, podvodné objetí oběti!
Činíš z muže hlupce!
Však ne, láská tvá zabíjí mě;
ne, ty nezemřeš, budeš žít,
žít a trpět za smrt, kterou způsobila‘s.
Za život, který zničila’s,
když jsem tě k smrti miloval.
Za iluze, které dala’s mi a vzala.
Za háv falše, kterým halila’s mě.
Žij a trp!