Jednou když jsem hrál

Pexeso - tu hru já teď hraji,
otáčím stále obrázek,
hledám k němu podobný,
a kladu spoustu otázek.

Jednou hrál jsem doma sám
a obrázky zas otáčel.
(Zbyly poslední dva, tak jsem jeden otočil....)
Otočil jsem ten co znám,
slzami jsem jej smáčel.

Na obrázku otočeném,
byla hlava tvoje,
já ve stavu vyléčeném,
měl zas stavy dvoje.

Jeden krásný, reálný,
kdy na zemi jak sloup jsem stál,
druhý snad i krásnější,
kdy já si s tebou pořád hrál.

Však druhý nebyl pravdivý,
byl to jen sen můj,
... chci být navždy tvůj...

Ve hře mé už zůstal
jeden malý obrázek.
Já začal si klást ve své duši
plno krásných otázek.

Doufal jsem že otočím,
obrázek jen hlavy mé,
patřily by k sobě,
to by bylo nádherné.

Bojím se však otočit,
ten obrázek poslední,
obávám se výsledku,
který bude výsledný.


...pomůžeš mi s tím?
Kamaráde....