Verš sedmý

Nevím čím začít, nevím co psát,
jsem celý zmatený, mám se snad bát.

Vše bylo úžasné, vše bylo krásné,
i poslední plamínek jednou však zhasne.

Měli jsme všechno, co bylo špatně?
Proč už to skončilo vzpomínám matně.

Láska je pryč, proč to tak bolí,
poslední pohledy v slzách se topí.

Nádherné roky, překrásná rána,
vzpomínka zůstane na věky s náma.

Byla jsi první láska má veliká,
napořád už budeš Beruška malinká.

S hlavami v oblacích, s nohama na zemi,
litovat nebudu ty chvíle strávený.

Já jsem teď tu a ty jsi tam,
teď už jít musíme každý jen sám.

Děkuji Silvi, děkuji tobě,
já už tě navždycky budu mít v sobě.

Kus mého srdce u tebe zůstalo,
říci ti sbohem jej na kusy trhalo.

MILOVAT, LÁSKA - to nejsou jen slova,
snad oba dokážem říci je znova.

I když ne tobě a ty ne mně,
snad někdo řekne je s vášní a upřímě.

Žili jsme spolu, krásné to bylo,
kéž by se oběma i teď tak žilo.