Ukradená zpověď

Padá prachové peří,
nepadá –spíš sněží
a jeho drobné vločky,
lechtají mě na nose.

Stojím u tvých dveří,
a sama věřím stěží,
že i když stojím mlčky,
pochopíš mě – zdálo se.

V polštářových mracích plných sněhu,
srdce se ztratilo – odběhlo pro něhu,
do sněžné bouře zuřivé,
potkaly ho věci nemilé.

Potkal ho zloděj s pytlem prázdným,
co moře směžných pírek brázdí
a ukradl ho pro sebe,
srdce bylo ztracené.

Ztracené daleko od dveří,
zloději doma teď láteří
a já se divím že mi došla slova,
přijdu jindy- se svým srdcem – znova.