Zas budem nahoře a oschne pole
vítr (snad stříbrný) rozcuchá vlasy
přežití síla, ukrytá ve stodole
s dožínek věncem vystoupí na terasy
Dole zas zůstanou nevyřčené věty
ty, které nemoc nedůvěry šíří
a lékař keř se čtyřmi svými květy
roj bacilových slov spoutal na pranýři
***
Jiří
20.01.2011 16:20:00 | j.c.
Působivé, na mě hodně bolavé, smutné... závěr opravdu inzenzivní... trošku jako výkřik. ST!***
20.01.2011 05:59:00 | NikitaNikaT.