TyrkYS

Denně maluji den potem
barvami z víry a touhy
ty jsi mého štětce hrotem
já lásko- plátnem pouhým

Když slunce hoví za mrakem-
a vítr lesy hladí
tys prvním ranním zázrakem-
ty ve mně seješ mládí

Když pravda ztrácí rozum-
a rozumní lžou si
ty odvracíš mě úrazům-
temno ve mně rdousíš

Když má duše puká tíhou-
a zdá se bytí zpečetěno
tys rozevřenou moudrou knihou-
oporou a nosnou stěnou

A tak zde dále buď a-
mysl mou líbej,
zři mé touhy,
tři se a hlídej
-mě, od všednosti strouhy.