Tvé rty

Ztrácím se ve Tvých rtech,
jako Oidipus v Thébských zdech
bloudím hvězdným prachem oslepen -
usíná noc, vzlyká tu den

Ve Tvých rtech topím se
jako Dionýsos v číši vína,
touha se ve mě tajně vzpíná,
při červáncích na římse

jinovatka sedá na můj týl
při doteku něžných víl,
kterým dnes a denně
vítáš mě otevřeně.

Místo sladké révy dolej mi
nespočet polibků a věčné sny.