Tango mezi ruskou ruletou a mým odvěkým popíráním, že jsem schopna milovat člověka-nikoliv sen.

Filein (5. 3. 2005)

Žízní…
tenký na dva prsty
dotek retů nemocných od polibků…

Papír ohořelý s prstem načmárané dedikace
stvrzený krokem do schodů
ke kapli Františka Xaverského.

Řeže… jako náraz
když zemi rozrývá nasliněný prst.

Na splav chodí tančit
se šatem tenkým jako lata v pěsti
než půjdou vody spát.

Bledý
se sazí v oprýskaných rtech…
chomáče jeho vlasů sbíráš s únavou
z koberce u postele.

Zvoní… když na kaluži hladina se zlatí.
Zvoní… když měšec se ve sněhu ztratí.
Zvoní… když líbáš ho do zápěstí
(přestože víš o rezavé kudle, se kterou vrypy do kalendáře vyrýval)
Zvoní… když najdeš snůšku kůže (musel ze sebe ji strhat)…
Zvoní… objevil stromy.
Zvoní… otevřel pramen v ústech jiných.
Zvoní… hrana… zvoní… houpačka se vlní.
(Z)voní… prachem… (z)voní
dlaně slzy roní…
Zvoní… láska…
…ve smrti korálka citu…
Zvoní… to Miluji tě…
***