Žluťásek

Zdává se mi sen,
sen o krásném žlutém motýlu já mívám.
Vidím ho všude,
všude, kam se podívám.

Když podívám se mu do očí
a náš pohled se setká,
mé srdíčko blahem poskočí,
cítím se líp hnedka.

Mám rád, když se usmívá,
když upřímnou radostí oplývá.
Mám rád, když se na mě podívá,
když krásné ďolíčky ve tvářích má.
Mám rád, když dokáži ho rozesmát,
když se směje, nemám se čeho bát.

To ty jsi ten motýlek,
co pokaždé se směje,
ty jsi ten žluťásek,
co dotýká se nebe.

Já... chtěl bych tě vidět,
lépe tě znát,
stále tě slyšet,
s tebou se smát.
Vidět tvoji krásnou zář,
slyšeti tvůj krásný hlas,
znát tvou líbeznou tvář
a smát se celou věčnost.
Celou věčnost strávit s tebou.
Vždy stát při tobě.

A proto chtěl bych být tvým andělem,
tvým ochráncem, tvým přítelem.
Být s tebou v dobrém i zlém,
společně stanouti před Bohem.
Chtěl bych být víc
nežli jen kamarád.
Tebe, žluťásku,
tebe, já mám od srdce rád.

Počkej. Něco se děje.
Potiše prosím, na chvíli buď,
Mohu?...
Polož teď svou ruku na moji hruď
a pociť tlukot mého srdce.

Slyšíš? Cítíš? Zrychlilo,
teď bije za nás oba.
Tvé a mé srdce se spojilo,
do jednoho slova.

A tím slovem je láska,
nejvyšší cit od Boha.

Miluji tě...