Vzpomínka

Vycházím z domova a vidím
jak vítr si lechce pohrává
se sněhovými vločkami
jsem jako malé dítě
a pár vloček chytám
do pusy,krásně vlahé
každým krokem mi srdce buší
rychleji
naplněn štěstím
že budeme zase spolu
jsem úplně v pasti
když jsem sní
nenacházím slov
a přec je toho tolik
co bych jí chtěl říct
jakmile jsme spolu
čas letí tak rychle
ale i tu chvíli malou
nám spolu je příjemně
oba hledáme ten
pravý cit...
a ne za každou cenu
srdce poranit
a tak chodime po špičkách
nechceme nic uspěchat
a tak každým dnem mám
větší strach
zda mé srdce rozpadne se
v prach...