To jediné, co ještě vím

Slova splývají
S bílým nátěrem,
Který padá z nebes
A já nenacházím
Písmena pro své řádky
Ani slova mezi ně.

Dny smývají
Dohady se směrem
A Ty mi dech bereš
S každým snem,
Ve kterém se zjevuješ,
Když ukazuješ mi pohádky
O nás v každé další vteřině.

Nechodím,
Nenacházím,
Usínám
A Ty nepřicházíš,
Jen stále opakuješ,
Že to bude překvapení.

Překvapení…
A je to snad provinění,
Když troufám si říct,
Že můj svět se promění
V jedno neusínající překvapení,
Až když přijdeš?
Je to snad rouhání,
Odpočítávat každou
Další sekundu
A modlit se, ať čas
Je zase o něco kratší?
Je to snad plýtvání,
Když už nedokážu
Nic než jen čekat
A doufat, že právě další
Okamžik je ten vyvolený?
Je to snad mrhání?
Pak nezbývá mi než…
Jít dál a doufat, že
V následující minutě
Se ke mně připojíš…

Nechodím,
Nenacházím,
Usínám
A Ty nepřicházíš,
Jen stále opakuješ,
Že to bude překvapení.
…
A tak to jediné,
Co ještě vím,
Je, že Ti věřím.