Kdyby tam to

Šeptali si takhle jednou
v korunách stromů pro děti,
že pan Čáp s paní Čapí
stejnou cestou poletí.

Kalendář nestíhal růstu dětských botiček,
noc a den,
den a noc,
vklouzla do prvních lodiček.

Valčík jejich vlasů,
k ní první kroky v před,
řekla ano! I přes tu její krásu!
Já "elegán" ji sved.

Poutu krví by se vysmáli,
dech s dechem se zastavil,
když jedné duši
srdce z těla vyrvali.

Ať prokleta je tato zem!
Prosím, když ty jí, tak mě též vem!

Karty smějou se nad hloupým katem,
hráčem pálivým je okamžik s datem.

Kdyby to
a ona tam to,
věřte mi, já znám to !
Vzpomínky by nebyly!
A naše těla
by se společně navěky
do peřin zaryly.

Děravím,
boty prošlé kraj,
co já vím,
jestli ženské o mě zájem maj.

Nedýchal jsem sám,
před něma plivu,
cedím slova skrz zuby,
není to tak jak jsem si kdysi přál,
vše je teď dokonale naruby.

Ani začátku,
ani pořádný konec,
já "elegán" hvízdám si pod vousy smuteční lízeň,
kéž by smrtka u mých dveří započala zase jednu
hojnou sklizeň.