Proč ... ?

Proč jsem tak nevinně dala ti srdce své,
koukla jsem na tebe a řekla-je jen tvé.
Proč jen já na rady přátel svých nedala,
v polštář bych toliko nocí neplakala…
Proč jen jsem já se tě zastala před všemi,
říkala,že s tebou mám zde ráj na zemi?

Kvůli tobě riskovala já jsem krásné přátelství,
jak jen se mám kamarádce teď podívat do očí?
Dokud jsem tě nepoznala,bývala jsem naivní,
ale alespoň nežila jsem život plný samých lží.

Byla to tři prostá slova,znám je dosud nazpaměť,
,,podved jsem tě“,řekl jsi mi,zhroutil se mi celý svět.
Proč jenom tak zapomenout na tebe teď nesvedu,
pročpak já si vybrala již s první láskou nevěru?
Já ti dala celou duši,více nemohla jsem dát,
když jsi řekl-,,Končím s tebou“,v pláči zůstala jsem stát.

Ze snů se teď v pláči budím,usmát se již neumím,
to vše proto,že bez tebe žít už prostě neumím…
Říkal jsi mi-,,Princezno,my dva to spolu zvládneme.“
a já ti to věřila..tak slepě..zamilovaně.
Takys říkal-,,Nikdy bych ti nedokázal ublížit“,
přesto jsi tím,kvůli komu nemůžu teď skoro žít…
To jen kvůli tobě,budím se dnes ze spánku,
vzpomínaje jaks mi říkal-,,Můj krásný tulipánku“.
Povídals,že když jsi se mnou,nevnímáš nic okolo,
co jenom se od těchto tak krásných časů změnilo?

Proč jen jsi nemohl na vždy mě milovat,
pročpak jsi musel mi lásku jen slibovat?
Proč jsem ti věřila,že jsem ta jediná,
která k tvému srdci klíček schovaný má?
Proč jsi mě naplno naučil milovat,
když potom nutils mě lásky své litovat?
Já jsem ti věřila,srdce své dala ti,
proč jen jsi musel jej v sto kusů rozbíti?

Byls to ty,kdo ukázal mi jak naplno žít,
jak jen mám teď bez tebe tím krutým světem, jít?
Já vím,už mě nemiluješ,řekls mi to tisíckrát,
nemohu však věřit,že mě necháš tady samou stát.
Jak jenom žít teď mám bez tvého objetí,
polibků tvých a krásného dojetí?
Ukázals mi,co je láska,jak umí být nádherná,
ale já si připadám teď jako citů zbavená.
Vyrval jsi mi srdce z těla,nevím,co si počít mám,
já snad už tu opravdovou lásku ani nehledám!

Ani nevím-přála bych si,na vše hned zapomenout,
na společné krásné chvíle nikdy víc nevzpomenout?
Za mnohé já vděčím ti,třeba za noci společné,
bez tebe bych nepoznala,jak milován být je báječné.

Změnil jsi mě,jsem teď jiná,tolik jiná nežli dřív,
nemohu již stejná jako před tím rokem nikdy být…